Náš klub Rychlých šípů vznikl na začátku 80.let minulého století, jako bohapustá gymnaziální recese. Protože jsme, jako spolužáci novostrašeckého gymnázia, trávili spoustu času na společných akcích, měli jsme potřebu naše společenství nějak ukotvit, nebo alespoň pojmenovat.
Po několika předchozích pokusech zvítězila myšlenka pojmenovat se podle Foglarova literárního děcka, které bylo autorem ponecháno napospas fantazii čtenářů někde na hranici puberty. Jak vlnobití hormonů s hochy z knížek naložilo, již autor, asi úmyslně, neřešil.
Řešili jsme to my, intenzivně a každodenně. Bylo nám okolo osmnácti a svět byl barevný, zajímavý a moc lákal ke zkoumání i těch zapovězených stínadelských uliček. Proto se nám nápad s využitím jména slavného klubu tak líbil. Navíc bylo ještě "za bolševika", tak v tom bylo i kousek vzdoru.
Když jsme si navíc začali vybírat postavy, bylo vyhráno, prože jeden z nás se tak výtečně hodil do role Rychlonožky, že nebylo proč váhat. Vrhli jsme se do ztělesňování dospěvších klaďasů rovnýma nohama. Začali jsme bourat mýty, které si národ udělal na základě četby šípáckých komiksů.
Jo, ještě, jak jsme si to rozebrali.
Jak už jsem napsal, role Rychlonožky sedla jako ulitá Zdeňkovi Šímů, kdo ho zná, dá mi za pravdu, že z ní nikdy nevypadl. Červenáček a jeho červená čepička byla obsazena Romanem Škrétů, který ji pak v osobním životě měnil za modrou kulatou placatou, takže je s podivem, že nemá na hlavě náměstíčko. To Jindra Hojer náměstíčko na hlavě má, tím se liší od literárního vzoru, který se chlubil efektnější pěšinkou. Já si vzal roli Jarky Metelky, anžto se mi vždy líbila podkůvka černých vlasů na čele. Ty jsou teď už také šedivé. Mirka Dušína obsadil František Charvát, čímž úplně na hlavu postavil axiom, že Mirek Dušín nepije, nemluví sprostě a děvčata má jen za kamarádky.
Proč jsem vynechal jméno Jindry Hojera? Ne, není u kontrášů, ale je to složitější. Současný Jindra je druhou alternací za původního Milana Holana, který byl sice beznáměstíčkovitý, takže si v základních dovednostech nezadal s Mirkem Dušínem, ale v průběhu let z role zcela vypadl a tak byl nahrazen současným, v občanském životě slyšícím na jméno Mirek Veselý. Původní Hojer je dnes už na pravdě boží, kam ho dohnala těžká a nevyléčitelná nemoc, kterou bych nikomu nepřál.
Takže, jestli počítám dobře, načali jsme již třetí dekádu. Což je na původní středoškolskou recesi obdivuhodné. Už je nám dohromady přes dvě stě a rychle nám táhne na dvě stě padesát, vystřídalo se u nás aspoň sedm, ne-li víc, manželek či dlouhodobějších družek, máme celkem cca 12 dětí (taky asi víc, nevim) a vídáváme se jen obštách. A ještě nás to i někdy baví...
Tak hezký šípácký pozdrav! ;o)
P.S. Mimochodem, to co držím na fotce v ruce je flaška ořechového likéru "METELKA". Nikdy jsem to nepil, ale jeho jméno se mi líbí...
